Když jsem poprvé přišla za Šárkou s tím, že potřebuji pomoct, upřímně jsem ani nečekala, že to bude mít takový výsledek. Do teď si pamatuji, jak jsem byla z našeho prvního setkání nervózní. Bála jsem se mluvit o mých pocitech a problémech. Kupodivu jsem ale už během první schůzky cítila, že tady mám ten prostor bezpečí, kde o tom všem můžu postupně otevřeně mluvit. Nešlo hned mluvit o všem, a tak jsem začala tím nejdůležitějším pro mě – překonat nepříjemný pocit a odhalit světu, že nemám prso. S tímhle jsem bojovala 5-6 let. Nosila jsem protézu a styděla se za to. Postupně to ale začalo opadávat – našla jsem způsob, jak to překonat a jak tomu čelit. Když se na mě podíváte dnes, ani byste nepoznali, že jsem se za to někdy mohla stydět. Naopak, teď to vnímám jako důkaz své síly. Patří to ke mně, je to mou součástí a svým způsobem jsem na to pyšná.
Dalším mým velkým tématem byly mé rodinné vztahy. Dlouho jsem se nedokázala smířit a přijmout, že naše vztahy nikdy nebudou úplně ideální a silné. Bála jsem se mluvit v rodinném kruhu upřímně, a tak jsem raději „držela hubu a krok“, protože v minulosti podobné pokusy nedopadly moc dobře. Měla jsem pocit, že vztahy musí být pevné a že to prostě jinak v životě nepůjde a čím míň to tak bylo, tím hůř jsem se cítila. Ale čím víc jsme se Šárkou na tom spolu pracovaly a čím víc se mnou šla do hloubky, tím víc jsem se dokázala těchto přesvědčení zbavit a přineslo mi to velký klid do života.
Další věc, která mě velmi a dlouhodobě trápila, snad už od dětství, byla sebeláska. Měla jsem o sobě špatné mínění. Poslouchala jsem jak od rodiny, tak od mých bývalých partnerů, že moje povahové rysy za nic nestojí. Poslouchala jsem, jaká bych měla být, jak se chovat, jak bych měla nebo neměla reagovat. Neuměla jsem o sobě vyjmenovat pozitivní věci, nešlo mi to ani napsat na papír, natož říct o sobě nahlas. A teď? Teď bych dokázala hned z patra vyjmenovat věci, kterých si na sobě cením a miluju to, jaká jsem. Jsem ráda, že jsem taková, a jiná bych být nechtěla. Konečně jsem si začala vážit sama sebe a vím, že mi to už nikdo nezničí.
Kdybych měla vyjmenovat, s čím vším mi Šárka pomohla, bylo by to na delší povídání, ale k nikomu jinému už bych nešla. Zkoušela jsem psychology i psychoterapeutky, ale tahle cesta mi bohužel nepomáhala. Jsem vděčná za to, že jsem mohla tuhle cestu absolvovat právě se Šárkou. Jsem ji vděčná, že to se mnou tak dlouho vydržela, protože to se mnou nebylo vždy jednoduché.